Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jmenuju se Martina a bydlím asi 6 km od Brna. Narodila jsem se v roce 1994 a koníky miluju už od narození.  

Obrazek

Nevím kdy to přesně začalo, ale asi když mi byly 4. Tehdy jsme byly s rodičema na dovolené a mamka si zaplatila jízdu na koníkovi, a já tak unavovala a běžela k tomu koni, abych se také svezla =D. Poprvé jsem se za koněm chodila starat v mých 11 letech. Byl to asi ČT, 25-letý valach-běloušek. Byl strašně velikej oproti mě. Neměla jsem ještě žádné zkušenosti okolo koní, takže jediné, co jsem mohla dělat, bylo učit se jezdit sama. Ale moc dlouho jsem tam bohužel nechodila, protože byl Blesk za pár měsíců prodán. 

untitled-3.jpg

19946_1171409137737_1603263915_30384717_5146334_n.jpg

 V prosinci 2009 jsem začala chodit na Pánskou líchu. Trénovala mě Peťa, která mě naučila alespoň trochu základům. Jezdila jsem na krásném koni Cantovi, který byl u Peťi na "převýchovu". Byl nezvladatelný ale ona ho dokázala za poměrně krátkou dobu změnit. Měly jsme spolu pouhé 3 hodinky jízdy na lonži. Pak jsem Peti volala, kdy zase mám dojít a ona mi řekla, že si Canta odvezl domů jeho majitel, který ho předtím tak zkazil. Bohužel potom jsem se Peti už nedovolala...

untitled-3.jpg

 Další zlom byl asi v březnu roku 2010. Začala jsem chodit na kociánku v Brně, kde byl útulek psů, koček ale hlavně koní. Byly tam 2 koně a jeden poník. Huculoarab Boban, holštýn Helios a poník Cash. Tam jsem popravdě dřela jak mezek, jelikož 4 boxy (ještě jsem zapoměla na krávu Bujdu) jsem dělala zhruba 3 hodiny. Bylo to tam velmi složité. Když jsme se tam každou sobotu všichni sešli, vyrazily jsme ven. Jezdili sme ven s jednou holčinou, která už o koních dost věcí věděla. Ale s koňmi to bylo bohužel složitější. Koně se (když se zadařilo) dostali alespoň jednou za týden ven. Kdyby měly alespoň výběh, ale oni tam celý den stály na kousku chodníku, kde uprostřed "výběhu" bylo velmi hluboké bahno, a když se zadařilo, tak v létě tam zas byla tvrdá půda jak.. no přeskočíme to. Když jsme jeli ven, tak vzhledem k mým zkušenostem a zkušenostem jiných holčin jsme zažívaly s koňmi docela peklo. Koně byly šíleně nabušení, my nezkušené tak si to asi dovedete představit. Zažívala jsem tam někdy pěkné chvíle, ale někdy i ty chvíle strašné...od pádů, kopanců, od puchýřů... ale i srandy, smíchu a dobrých zážitků. Do této stáje jsem chodila asi 3 měsíce. Ale opouštěla jsem to tam nerada. Koně mi přirostli k srdci, asi ale nejvíce Helda.

fotografie045.jpg36415_128297433876844_100000897646054_141541_245701_n.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

for naše býv. SB ( dwojcatecka.blog.cz)

(Kordý-b. SB, 1. 4. 2010 14:37)

ahojky, je to škoda, ale děkuji, že se k nám budeš chodit dívat :-)) moc si toho vážíme!! a děkujeme že k nám budeš chodit, máš to tu pěkné :-) jen tak na tě nezapomeneme... byla si naše nejlepší SBéčko <3 díky :-)